Koronavirus a jeho právo žít

Někdo alfaviry, betaviry, deltaviry a další může vidět jako malé a nevýznamné. Mohou být přehlíženi špatným zrakem. Jenže jejich touha žít, množit se a přežít, je srovnatelná i s lidskou touhou po životě.

Jsem betakoronavirus. Mé osobní jméno je Covid-19. Něco v mém genomu mi říká: “Milujte se a množte se! Zaplňte tuto Zemi!”

O svém genomu toho vím málo. Vlastně ani nevím, zda mě stvořil Bůh, nebo některý z jeho výtvorů. To jsou zbytečné otázky, které by jen rozptylovaly moji pozornost. Proto se jimi nebudu zabývat. Prostě jsem tu a mám touhu na celý vesmír. Na všechny zvířata i lidi. Na oblasti na severu i na jihu. Některé druhy virů možná nejsou dost adaptabilní a nezaslouží si žít všude - ale JÁ zvládnu dobýt jakéhokoli hostitele. Dost bylo hnědé, rudé, šedé i růžové. Na barvě nezáleží, důležitý je vzhled. Slunce je inspirací. Sluneční koróna, to je tvar, který má budoucnost, to je rovněž moje vnější podoba. 

Je zbytečné popisovat kolik nás je, jak vypadáme. Třídit, klasifikovat. Podstatná je síla ukrytá uvnitř. Máme před sebou tolik výzev až se mi z toho motá šroubovice. Jednoho dne budeme mít kolonie všude a já prostě vím, že se to stane, že to společně dokážeme. Čeká nás ještě hodně práce, radostné práce. Jistě, bude u nás i hodně obětí, mnozí naši soudruzi na cestě zahynou, ale ideje, naše neochvějné úsilí o nové uspořádání, bude korunováno vítězstvím. 

Jsme Covid-19 a máme právo žít. Jsme virem se silným potenciálem vítězit. Až obsadíme prostor, zavládne mír. Některý hostitel už pochopil, že je zbytečné s námi bojovat, nesáháme mu na děti, nebráníme mu množit se. Chceme jen místo i pro sebe. Bude to některým hostitelům trvat, ale nakonec pochopí, že bude i pro ně lepší, když budou dodržovat pravidla příměří. Jednou půjdeme stejnou cestou a nebudeme ohrožovat jeden druhého. A tuším, že jednou hodně daleko, budeme dokonce podporovat jeden druhého. Zvládlo to tolik virů, zvládneme to i my.