Banán pro bezdomovce
zdraví pro maminku, štěstí pro děti (šikovně si mimikou zjišťoval zda maminku, děti… mám) a přál mi ještě mnoho dalších superlativů. Když mi několikrát potřásl rukou, tak se mě zeptal, zda mu nemohu dát pět korun. Nedal jsem. Nemám rád manipulaci. Otočil se a začal proklínat mou rodinu, mé děti… víc jsem toho neslyšel. Pak jsem ho zahlédl ještě několikrát. Asi za rok jsem jej viděl, jak zřejmě něco podobného provádí v nedaleké České Lípě. Pak jsem jej České Lípě zahlédl ještě několikrát. Bohužel mi tento člověk ovlivnil život. Změnil mé myšlení. Několikrát jsem se přistihnul, že když ho vidím, tak mám na něj zlobu, v duchu jsem si říkal, že jestli se ještě jednou ke mně přiblíží, tak mu to pěkně vytmavím. Dokonce být na mně, nejraději bych ho vzal holí. Takhle proklínat.
Již je to několik let a více jsem ho neviděl. Možná se zase přesunul do jiného města. Dneska jsem potkal jiného zajímavého člověka, pana Šimanského. Starý chlap, ruce jako lopaty. Na předloktí žíly jako mohutné řeky. Takové krásné zdravé žíly. Zubů mohl mít asi pět. Monokl pod okem. Ale ty ruce jako lopaty musely v životě něco zažít a nuda to nebyla. Je to bezdomovec na kterého se žádné GDPR nevztahuje, žije mimo náš systém, proto jej s klidným svědomím mohu jmenovat a mít jej tak více autentického. Asi již desítky let je bez televize, ale když mi s neskrývaným potěšením povídal, jak již dvakrát viděl Tankový prapor a musel se pokaždé smát, tak mi záhy začal přehrávat jednotlivé scénky s majorem, s Kefalínem, a tak živě scénky přehrával a pak se tomu smál, jak je to vtipně řečeno (protože on na vojně byl a ví, jak je to myšleno), že bylo neskutečně nakažlivé jej pozorovat. Stále více jsem pociťoval, jak šťastným životem žije. Spíše jak intenzivním životem žije. Prostě žádná chodící mumie naříkající na život, na své zdraví, na politiky. Pro mě to byl velký kontrast, chvíli před tím, než jsem jej potkal, tak jsem byl na pivu s relativně úspěšným podnikatelem. Už to slovo relativně je záludné, takové nesvobodné. Svoboda nemůže přijít zvnějšku. Je to vnitřní zážitek a vnitřní hybná síla. Když jsem popíjel s tím šikovným podnikatelem, povídal mi, jak ho začal život bavit někde kolem pětapadesáti, říkal, že najednou se stal takovým spokojenějším, svobodnějším. Povídal, že si občas zajde na jedno, nebo jen tak odveze vnuky někam aniž by přemítal, zda to má význam, zda se to vyplatí. Prostě bylo vidět, že si konec života začal užívat i mentálně.
Když jsem asi o hodinu později se zalíbením poslouchal historky pana Šimanského, měl jsem dojem, že z něj srší ještě větší radost ze života. Takové to vědomí, že je člověkem, který přijímá svůj osud. Dokonce i s tou svobodou u podnikatele to bylo sporné, protože pana Šimanského mohu jmenovat, u toho druhého bych si nebyl jistý, zda by zmínku o svém jménu nebral jako omezení jeho osobní svobody.
Zašel jsem koupit do obchodu nějakou maličkost pro pana Šimanského. Chtěl pivo. Donesl jsem mu ovoce a pečivo. Kde je jeho svoboda? Chtěl pivo, dostal banány a koláček. Kde je tedy jeho svoboda? V něm! Když se mě opakovaně zeptal, zda mu nedám deset korun na pivo, a já mu odpověděl, že ne, že je to moje letitá zásada. Nevysvětloval jsem, že možná chybná, ale moje zásada, která mi umožňuje neváhat na každém kroku, zda ano či ne, prostě bezdomovcům peníze a alkohol nedávám.
Pan Šimanský přivoněl k banánu a řekl: “Ty hezky voní.” Byly bio a byly v akci. Když dočichal, pokračoval: “Tedy banány, to už jsem neměl hrozně dlouho, naposledy v base.” A pak mi povídal se stejnou přesností a živočišnou radostí, jak jako dítě miloval banány, a že přesně takhle mají vonět. Kde je jeho svoboda? Ve schopnosti se nermoutit? Nebo prostě v něm samém? Řekl, že si je dá k posteli na stůl, že dokud je světlo tak si čte kovbojky, ty má moc rád, vůbec když se tam chlapi poperou a je to jasný, že nesmíš být posera. Tedy, že si ty banány dá k posteli, aby měl hezké sny. A když se probudí, tak si ho dá. Ale aspoň jeden, že si nechá na snídani.
Je otázkou, zda se dá přenést alespoň část jeho neskutečné radosti do internetového článku. Člověk, bezdomovec, pan Šimanský si některé momenty života umí vychutnat. Vlastně mi nezbývá než říci, Bůh mu žehnej.
Jiří Štágl
Moc bezmocných v praxi
Přišel jsem o dítě. O syna, kterého miluji, o kterého jsem se staral, jak jsem nejlépe uměl. Přišel jsem o něj možná proto, že jsem neuměl vymezit hranice, co si opravdu nenechám líbit.
Jiří Štágl
Umělá inteligence a učitelé
Vyzkoušel jsem si komunikaci s umělou inteligencí přes OpenAI. Jako letitý kantor mohu říci, že při mém krátkém pokusu je AI v únoru 2023 k nerozeznání od průměrného učitele.
Jiří Štágl
Šťastné a veselé z Bachmutu
Kdyby se článek jmenoval Arťom, asi by nikomu nepřišlo na mysl, že je to příběh jednoho z mnoha vojáku na východní frontě.
Jiří Štágl
Jaromír Jágr fyzioterapeutem
Má to zapotřebí? Aby se Jaromír Jágr mohl pohybovat na střídačce, zapsal se v týmu jako fyzioterapeut.
Jiří Štágl
Pýcha
Tento článek je osobní zpovědí o pýše, která mě provázela a způsobila mnoho potíží. Omlouvám se, ale neuměl jsem to jinak.
Jiří Štágl
Tantra Anonymous
Tantra Anonymous je projekt vycházející z předpokladu, že když něco lidé dělají z lásky a zároveň myslí na prospěch druhých, mohou hory přenášet.
Jiří Štágl
Satanské verše
Prostým muslimům nevadí ohební soudci, nevýznamní politici, ale instinktivně někdo, kdo má skutečný vliv na rozvoj svobodného myšlení.
Jiří Štágl
Učitelé+
Vždy jsem si myslel, že učitelé jsou jedněmi z nejdůležitějších článků společnosti, předávají hodnoty, nasměrovávají mladé k výzvám, otevírají jim životní prostory, prostě nejsou placeni zbůhdarma.
Jiří Štágl
Dějiny ženy
Na Messenger jsem dostal odkaz na seminář osobnostního rozvoje, který začínal: Velmi často se setkávám s tím, že ženy neumí správně použít svou ženskou energii vůči muži a muž vůči ženě.
Jiří Štágl
Ukradené děti
Tohle nesmíš, vydechnout bez roušky. Tohle nesmíš, chodit večer na procházku. Tohle nesmíš, nechodit k volbám. Tohle nesmíš, přejít na druhou stranu. Tohle nesmíš, jet na kole bez přilby.
Jiří Štágl
Karma
Občas se to stane, že přijdeme na místo, kde si myslíme, že jsme nikdy nebyli - a my to tam dobře známe.
Jiří Štágl
Chvála egoismu
Egoista, komunista, fašista... Jsou to nadávky? Někdo by se mohl zeptat na mé zdraví, pokud se ptám na tak jednoduché otázky.
Jiří Štágl
Ženy bez lásky
Každý muž touží po šťastné ženě. Vzrušuje ho pomyšlení na její vrcholy blaha. Rozdává peníze, rozdává semeno, aby byla šťastná.
Jiří Štágl
Náplavka
Jak je možné že jdou lidi k vodě a na vzduch, když jasně vědí, že mají být doma? Tolikrát byli poučeni, že mají vyřídit nezbytné věci u lékaře či obchodě. Do práce a z práce. Nedružit se. To je tak těžké dodržet?
Jiří Štágl
Zaměstnanci Hitlera
Adolf Hitler se zásadně vyhýbal ekonomickým otázkám. Stát pro něj nebyla firma, ale pouto krve. I jeho údajná poslední slova potvrzovala jeho neměnné přesvědčení o nezbytnosti nacionalismu.
Jiří Štágl
Týden bezdomovcem
Jaké to je - jít za hlasem svého srdce? Odhodit masky a přetvářky. Sednout si na ulici a čekat co se bude dít.
Jiří Štágl
Protestní hladovka 2
Jsou věci, které mají vyšší smysl, i když je rozum nechápe. Týkají se našeho srdce a našich hodnot.
Jiří Štágl
Protestní hladovka
Záleží mi na osudu naší země, záleží mi na mém čistém svědomí. Od 13. 2. 2021 zahajuji před OS v České Lípě protestní hladovku.
Jiří Štágl
Kdo si s námi hraje?
Jednoduchá odpověď je, že každý, kdo má moc. Někdo opatrně, jiný neurvale. Někdo, jen tak pro zábavu, jako kočka s myší,
Jiří Štágl
Pomoc proti koranaviru
Jak se chránit proti onemocnění koronavirem, a jak pomoci ostatním, jsme se učili již na základní škole. Děláme to dodnes, ministry nevyjímaje.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 60
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 837x
Více informací na webu ekosad.cz