Jak dalece je potřeba podporovat technické vzdělávání?

Léta se v ČR dotují studijní a zejména učňovské technické obory. Výchovným poradcům na školách je systematicky předkládáno, aby povzbudili zájem dětí o technické obory, protože pak budou mít tyto děti zajištěnu práci. 

Obecným cílem vzdělávání našich dětí je všestranný harmonicky rozvoj jedince. Tento cíl byl definován tak dávno, že Slované ještě nebyli v kronikách a mapách světa. Ve své preambuli jej měly mnohé důležité dokumenty a mají je i dnes.K naplňování tohoto obecného cíle se lze přibližovat pomocí porozumění tomuto cíli a díky porozumění lze děti připravovat na krůčky, které přichází. Musíme děti učit vidět, kam právě šlape jejich chodidlo, ale také kam položit následující krok v měnícím se prostředí. Čím více kroků pomůže učitel dítěti vidět dopředu, tím lépe jej připraví. Obrazně je potřeba, aby dítě vyhodnotilo, co přijde s dalším krokem, ještě dříve, než se tam nohou ocitne, a podle toho došláplo. Proto se zaměřím na krůčky, prostředky k dosažení cílů.Dítě je potřeba naučit vidět měnící se prostředí.

Vývoj a zejména změny v lidské společnosti stále zrychlují a protože vývoj a změny lidského genomu za tímto vnějším vývojem stále více zaostávají, má společnost v oblasti výchovy a vzdělávání stále náročnější výzvy. V jiné situaci byl pradávný i relativně nedávný “učitel”, který mohl rozumět celé své společnosti, jinak ale musí na nebývalý rozvoj poznatků reagovat učitel našeho věku.

Milióny let jsme se učili porozumět vnitřní dynamice skupiny a pozici jednotlivce vůči vlastní i cizí skupině. Téměř milión let jsme jako lidé mohli experimentovat a hlavně zvnitřňovat přístup k ohni, obrazně řečeno v něm vidět Boží dar i Boží trest. Kolik tisíců let jsme měli na to, abychom krok za krokem navyšovali primitivní ohrady v megalitickou sílu hradeb? Během stejných tisíců let jsme ještě zvládli například sžít se s vůní a konzistentností hlín k výrobě keramiky.

Nejde o zdlouhavé vyprávění, ale o uvědomění si ohromného kvanta času, který měli lidé v minulosti k dispozici, aby se sžili s novými trendy. Podstatné je slovo sžili, identifikovali. Pokud proces identifikace u člověka nastane, pak jeho vnitřní svět není existencionálně hozen do prostředí s vnitřními konflikty. Nebude se například hádat, jestli je oheň jenom zlý nebo jenom dobrý. Tuto rozpolcenost u něj nenajdeme, protože měl dostatek času na to, přijmout “oheň” do svého hlubokého porozumění světu. Zvnitřnil tuto skutečnost do životní moudrosti “oheň je dobrý sluha a špatný pán”.Lidská geneze má dlouhý vývoj a je plná zajímavých adaptací. Moc rád bych nechal plout myšlenky k tématu, jak ovlivňují současného učitele, ale záměrně opustím změny, které nás formovaly do sebevědomého označení jako člověka rozumného rozumného a zastavím se v posledních asi 300 letech.

Vlastně nedávno, někdy od novověku, se objevy a revoluce zrychlují, ovšem procesy identifikace a zvnitřňování se zřejmě dějí stále stejným tempem. Tady někde začínají mít lidé ve společnosti problémy v porozumění světu. Od dobytí Bastily a znovuobjevení demokracie (rozuměno jako volnosti, rovnosti a bratrství) si lidé ještě nevytvořili lidovou moudrost na téma demokracie. Navenek využívají služeb demokracie a například chodí k volbám, jenže mnozí přitom zároveň zažívají pocity odcizení, neporozumění jako například, co já sám zmůžu proti všem ostatním. Potřebovali bychom ještě alespoň pár stovek generací k zapracování tohoto konceptu uspořádání společnosti do hlubokého lidského vědomí, aby spousty lidí neděsily antagonismy dobrý - zlý. Koncept demokracie je jen jeden z příkladů faktoru, který zásadně mění společnost, ale nikoli identifikaci většiny členů společnosti s tímto konceptem.

VÝZNAMNÉ ZMĚNY VE SPOLEČNOSTI ZA POSLEDNÍCH ASI 300 LET

1. Průmyslová revoluce. Století páry. Jedni stroje zavádí, druzí je ničí, protože se s nimi nesžívají. Ničí je, protože nechápou, že stroj není ani dobrý, ani zlý. Ničí je, protože nemají stroje ve svém hlubokém porozumění. Také se zavádí povinná školní docházka a následně ruší a upravuje, protože nebyla zvnitřněna představa, že děti (slovinsky, chorvatsky “otrok”) nebudou přispívat prací na přežití rodiny. Dnešní děti, rodiče a hlavně společnost jako celek chápe, přesněji přijímá, význam povinného vzdělávání? Nebo je implementace tohoto nového konceptu uspořádání společnosti a světa stále ještě důležitým úkolem osob, které se o výchovu a vzdělání zajímají?
2. Průmyslová revoluce. Elektrifikace. Opět navenek nepřehlédnutelná událost. Některá místa na zemi se najednou rozsvítila do nebe nad námi, lidstvo je možné uvidět z vesmíru. Přesto mnoho lidí není dodnes schopno přijmout zákonitosti elektrifikace. Například si sestavit alespoň malou vlastní elektrárnu a odběrné zařízení. Lidé teoreticky koncipovali vzdělání jako prostředek pokroku. Prakticky lidé této doby zažili dvě světové války. K jakému pokroku vede technické vzdělání?
3. Průmyslová revoluce. Zrod počítačů. První generace počítačů (ENIAC, MANIAC) byla použita pro vývoj jaderné bomby. Stejně jako víme, že svět, tak jak jej známe, nemůže fungovat bez znalostí a využití elektrické energie, tak je nám dnes jasné (rozumíme tomu), že nemůže fungovat bez výpočetní techniky. Bez nich by se nám zastavily téměř všechny vlaky, lékařské přístroje, elektrárny, kalkulačky, pokladny, výběry daní… Za její počátek se nejčastěji uvádí rok 1969, což je shodou okolností také rok mého narození. A ač jsem nedávno absolvoval studium informatiky, netroufám si tvrdit, že jsem do svého vnímaní světa zcela a nezpochybnitelně začlenil toto nové uspořádání vztahů mezi člověkem a tímto, pro mě novým, prostředím. Nato, na co lidé měli kdysi desetitisíce, v horším případě tisíce let, má moje generace jen asi polovinu života. Moje generace se totiž již zhruba dvě desetiletí snaží adaptovat na další průmyslovou revoluci. Celá moje generace se tak v jisté nadsázce dostává do pozice dinosaurů, ocitá se na jiném místě a jiném čase. Vidím, že programové učení a vyučovací stroje jsou užitečnými nástroji efektivního učení. Také vím, že nemohu a do budoucna nebudu moci soutěžit s těmito striktně logickými systémy, ale také vím, že děti se velmi rády učí pro radost. Dítě cítí uspokojení, když má máma či táta radost z jeho učení. Může cítit uspokojení, že splní pokyny počítače?
4. Průmyslová revoluce. Internet a kyberfyzické systémy. Systém 4. průmyslové revoluce nahrazuje lidské logické rozhodování. Systém nahrazuje mnoho profesí konce dvacátého století, například logistiky, pokladní, účetní, piloty... Je zbytečné a drahé aby letadlo řídil člověk. Do válečných misí se již nyní raději posílá bezpilotní systém vzdušné obrany, bezpilotní systém vzdušného průzkumu atd.

Zůstává otázka, jak zakomponovat tyto faktické dílčí trendy do přípravy svěřených dětí?Okolo 65 % našich žáků bude pracovat v pracích které ještě neexistují. Celkem nedávný model byl, že prvorozený syn kováře (mlynáře, koželuha, provazníka…) věděl, co bude dělat za práci. Na konci 20. století jsme učili tak, abychom naše děti připravili na možnost výběru povolání. Ptali jsme se jich: “Čím chceš být?” Nezáleželo na tom, co dělá otec nebo matka. Dnes bychom měli děti připravovat tak, aby byly připravené na zaměstnání, jejichž názvy dneska ještě neexistují. Nejvíc ohrožená je rutina, proto podle mě otázka současného upřednostňování technických oborů vzdělání není z dlouhodobého hlediska tak jednoduchá. Na stránkách Pew Reserch Center existuje statistika profesí, které mizí, a profesí, které narůstají.

Vybírám pět, které mizí, a pak pět, které posilují.

Mizí: Řezníci, bankovní úředníci, prodavačky, montážní dělníci, svářeči.

Roste počet: Sportovní instruktoři, učitelé, lektoři, herci, umělci.  

Abychom se dostali k závěru nakolik podporovat technické či humanitní vzdělání, nabízím ještě jeden fragment. Při zhoršujících se klimatických změnách na africkém kontinentu docházelo k vymírání mnoha druhů. Extrémně ohrožený byl i předchůdce člověka. Dnes se má po genetické analýze za to, že tehdy zbylo jen několik set jedinců. Klíčové je: proč tito jedinci přežili, když měli podle všech zákonitostí přírody vyhynout?

Naši nejstarší předchůdci objevili novou dimenzi vidění světa:představivost. Práci s obrazy, které neexistují.Cesta k prvním ohradám, výstřelu z děla a letu na Mars je jen logickým důsledkem této činnosti s “neexistující” prvky.  

Skutečně dobrý řemeslník má představivost, stejně tak konstruktér, učitel, herec, malíř ... Mám za to, že dítě připravené na věci budoucí, je připravováno na abstraktní manipulaci ať s fyzickými nebo imaginárními objekty.Tyto přístupy nám přinesly 1., 2., 3. i 4. průmyslovou revoluci. Opakem je dítě znuděné nebo vystrašené moderním prostředím, dítě které zná, jak ironicky poznamenal již Komenský, “trochu toho moudra”ze škol.