Pondělí 25. ledna 2021, svátek má Miloš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 25. ledna 2021 Miloš

Dobré ráno, lidé

16. 08. 2020 13:09:57
Když přečtete, snad bude i váš den pěkný. Někdy si člověk povzdechne. Takové to “Ach jo”. Já jsem měl dnes ráno velký důvod si povzdechnout. Byl jsem obětí domácího násilí, zažil jsem, jak mi děti fyzicky vyrvali z rukou...

zlomili mi ruce, rozbili hlavu, zakázali podnikat, chodit do sadů, které jsem vysázel, odsoudili syna v nespravedlivém procesu.... Zkrátka, úplně zasloužené “Ach, jo”. Nejprve “Ach” a potom “jo”. Nejprve bolest a utrpení, a potom, jo tak to bylo.

Věřím, že každý člověk se narodí s nějakým údělem, že si vybere nějaké rodiče atd. Já měl od malička velmi kladný vztah k lidem. Prostě lidi miluji. Moje první verše patřily lidem. Byly neskutečně prosté a jednoduché: Lidé mám vás rád, to k vám jsem se narodil...Tři, čtyři roky před příchodem mého prvního syna jsem své verše věnoval jemu, mému synovi. Měl se teprve narodit a již jsme spolu mluvili, na vědomé úrovni jsem ještě neznal ani jeho matku, ale syna ze snů již ano.

Moje první vědomé úvahy byly o tom, že člověk je více než příroda. Miluji zvířata, myslím, že to cítí snad každý pes, každá kočka. Ani jsem nechtěl jiná zvířata jíst, protože jak důsledně vyjádřit svoji lásku k nim. Nevím, jak zásadní by mohl být rozdíl mezi kočkou, koněm, krávou. Myslím si, že jsou to jenom umělé společenské konstrukty, že někde se nejedí prasata, jinde krávy, či psi. Jenže zároveň jsem věděl, že mým skutečným živočišným druhem je lidstvo. Debaty, zda obětovat člověka, nebo koně, mi přišly zcestné. Stále se vedou, i takové zda obětovat člověka, či les. Jednak je potřeba nevolit taková dilemata, ale pokud by nastaly, tak vždy chránit nejdříve svoji rodinu, pak svoji vlast, pak svůj živočišný druh. Nevolit, aby koně umírali ve válkách či dostizích, ale v případě nutnosti chránit člověka. Prostě miluji lidi. Miluji je v mnoha podobách. Líbí se mi draví, kteří si Vesmíru říkají bez okolků o cokoli, líbí se mi jejich přímost, živočišná dravost. Miluji takové, kteří v prostém životě pilují své lidství. Miloval jsem pohled na svou ženu, obdivoval jsem, jak bez okolků se snaží urvat ze života co nejvíce. Miloval jsem její touhu “zmocnit se”.

To už je kousek k povzdechu “Ach jo”.

Dnešní ráno bylo nádherné. Sedím v křesle, dívám se směrem k vinohradu, sluníčko je příjemně teplé, sousedi sklízí brambory... Všechno je krásné a najednou ten povzdech.

Nepsal bych o něm, kdyby nebyl určený i vám. Věřím, a ve snech jsem viděl, že jsme více propojení, než si vůbec myslíme. Tak sdílení toho povzdechu přeji i vám. Přišlo mi to jako všelék, jako Komenského cesta světla od panegersie (všeobecného povzbuzení) k panorthosii (všeobecné nápravě). Co se děje, při takovém povzdechnutí? Co se děje, když si dovolíme ten luxus, mu věnovat pozornost?

Je to cesta.

Je to nádech a výdech.

Je možné si to přehrát, zkoušet to a trénovat.

Nejdříve se člověk nadechne, nebere veškerou svou tíži. Je to ono ACH. Je to tíže minulosti. Jsou to traumata, bolesti, nářky. Je to opravdové skutečné ACH. Citoslovce bolesti. Možná slzy, možná potlačené emoce, každý to dobře zná. ACH je součástí našeho života. ACH je skoro jako: Bože proč?

V lidském životě bývá mnoho bolestí. Nebylo to lepší před 30 lety, ani v době Komenského. Před bolestí se nedá utéct do jiné doby, na jiné místo - i když chceme a snažíme se o to. Vypadá to, jako by bolest byla základním stavebním kamenem. Kdo ji nemá, nic nestaví. Kdo nezná bolest, jako by neznal nic o životě.

Každý si tak vlastně na cestě životem nabere svoji bolest. Jo.

Pak přijde ono JO. To je potvrzení, že tak tomu je. Znění JOOO, je jako znění ÓM. Je to potvrzení, je to uvědomění. Zvědomění.

A tím to končí a všechno znova začíná. Skončil celý jeden povzdech. Čím vědomější byl, čím více jsme z něj udělali luxus, tím větší hodnotu měl.

ACH - JO, je proces utrpení a osvobození. Proces bolesti a jejího opuštění. Ta bolest byla, byla reálná, ve svém prožívání byla hrozná, ale již je pryč. Pokud se nebráním to své “Ach jo” prožít.

ACH - JO, je přirozený klíč ke štěstí. Je zdarma. Je luxusní. Je nám dán. Nemusíme v sobě držet všechna traumata, můžeme si říci: Ano prožil jsem to - jo. A s dalším nádechem přijmout to nové.

Když jsem si ráno povzdechl. Měl jsem k tomu důvod. Sakramenský důvod. Ale již ho nemám. Normálně odešel. Rozplynul se. Usadil se na správné místo kolektivního (ne)vědomí.

To, co jsem prožil se mi najednou zdá úsměvné. Nádech, mezera, výdech.

Další nádech, hned po onom “Ach jo”, byl plný energie. Plný ranního slunce. Plný štěstí a harmonie. Otevření se vyššímu stupni moudrosti. To snad také každý zná. Štěstí, které se dá krájet. Mucha zastavená v letu. Vibrace které mění barvy světa. Štěstí, jak když po vyprahlé cestě najdete pramen čisté vody. Vnímám, jak mě zdáli zdraví sousedi. Je mi v jejich blízkosti moc příjemně. Všichni to víme, že co nás nezabije, to nás posílí. Trochu bych si chtěl odpočinout, chvíli posedět u pramenu štěstí. Trochu poplakat štěstím. Vyrovnat předchozí tím novým. Vnímám, že prožití “Ach - jo”, je jednou z cest kupředu. Má milá učitelka, profesorka Hogenová, ráda říká, že štěstí je vzácná krátká věc. Rozlišuje rozptylování se marnivostí, takovému smíchu nesmíchu, hledání věčné zábavy jako úniku před sebou samými. Ale když to říká, tak je z ní cítit moudrost věků, síla, laskavost, nezdolnost, autorita i něha. Je z ní cítit člověčina, humanismus. Mě to trochu splývá se skutečným štěstím. To pak člověk ať chce nebo nechce, musí milovat všechny lidi kolem sebe o to více.

Milí čtenáři, děkuji vám, že jste lidmi, že čtete, prožíváte své “ach jo” a navyšujete naši společnou moudrost.

Skončil bych veršem z mé prvotiny o lidech: “... miluji vás a jen hledám, jak vám to říct.” (1993)

Autor: Jiří Štágl | neděle 16.8.2020 13:09 | karma článku: 11.68 | přečteno: 515x

Další články blogera

Jiří Štágl

Kdo si s námi hraje?

Jednoduchá odpověď je, že každý, kdo má moc. Někdo opatrně, jiný neurvale. Někdo, jen tak pro zábavu, jako kočka s myší,

3.12.2020 v 17:47 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 404 | Diskuse

Jiří Štágl

Pomoc proti koranaviru

Jak se chránit proti onemocnění koronavirem, a jak pomoci ostatním, jsme se učili již na základní škole. Děláme to dodnes, ministry nevyjímaje.

27.11.2020 v 8:04 | Karma článku: 12.44 | Přečteno: 414 | Diskuse

Jiří Štágl

Fakta o koronaviru

Jsem obyčejným mužem naší země, nejsem vědcem a nejsem politikem s přístupem k utajovaným zprávám. Mé postřehy vychází jen z takzvaného obyčejného selského rozumu - a přináší mi klid.

20.9.2020 v 7:38 | Karma článku: 25.72 | Přečteno: 969 | Diskuse

Jiří Štágl

Manžel masturbuje

František mi přišel sdělit, že je prasák. Požádala ho o to jeho manželka, a tak mi to přišel říct. Napili jsme se vína, více jsme k tomu v danou chvíli neřekli.

19.8.2020 v 7:57 | Karma článku: 23.60 | Přečteno: 1213 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Zdenek Horner

Božena bojuje i více než století po smrti

Minisérie Božena, o Boženě Němcové, spisovatelce a nekonformní ženě, nasvítila ve žhavém světle naše vleklé národní bolesti, ale naznačila současně i naši možnou velikost. Její odpůrci by měli nejlépe natočit vlastní verzi.

25.1.2021 v 0:11 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 40 | Diskuse

Martina Doleželová

Tak nevím, kdo se zbláznil

covid, covid, covid.... co jiného v poslední době slyšíte? Život se scvrknul na těch 5 písmen.... Hysterie!

22.1.2021 v 16:48 | Karma článku: 22.99 | Přečteno: 493 | Diskuse

Jan Lněnička

Spolčení hlupců na Staromáku

Hospodští se štamgasty v jednom šiku volali: „Otevřeme republiku!“ Blaničtí psi vyrojili se z opileckých tenat a uspořádali demonstraci, neboť, kdo řve, je slyšet.

11.1.2021 v 16:00 | Karma článku: 40.27 | Přečteno: 1559 | Diskuse

Ondřej Spilka

Vrtíme PESem, ale povinně neTESTujem.

vrtí se PESem, jak se to potřebuje. Nestačilo stačilo povinné testování na všech pracovištích, kde se stýká 5 a více lidí?

11.1.2021 v 7:34 | Karma článku: 7.67 | Přečteno: 253 | Diskuse

Zdenek Horner

Austroslavíci aneb Naděje monarchismu u nás?

Monarchisté jsou na politické scéně sice jen marginálií, ale přesto je podivné, že vůbec taková iracionální a současně beznadějná politická vize má nějaké příznivce. A ještě podivnější je, že spoléhá často na cizácké Habsburky.

10.1.2021 v 13:27 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 274 | Diskuse
Počet článků 42 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 711

Majitel malé ekofarmy, učitel, občan, také poutník životem, který si uvědomuje, že není podstatné co máme, ale co dobrého pro sebe a pro druhé uděláme. Přičemž dobro pro mě není tak relativní, jak se může v našem světě někdy zdát - kdy všichni děláme věci jen s dobrými záměry - a přitom ti druzí to tak často nevidí. Studoval jsem na VPA KG, FTVS UK, FF UK, TU Liberec, byl jsem Živnostníkem roku, Makro dobrým podnikatelem, získal ocenění od Business Leaders Forum, ale také jsem byl bezdomovcem, člověkem označeným za domácího násilníka. Těžko mě někdo označí za člověka nudy, člověka bez tváře a páteře. Prostě se s těmi nejlepšími záměry snažím konat pro sobe i druhé věci dobré, nerelativní: šířit vědomí a svědomí. Meditací, psaním, konáním. 

Více informací na webu ekosad.cz

Najdete na iDNES.cz