Pondělí 25. ledna 2021, svátek má Miloš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 25. ledna 2021 Miloš

Dopis z války

1. 04. 2019 14:01:15
Co všechno se musí žák ve škole naučit, aby mohl jít životem dál? Které sloučeniny, nerosty, základy finanční gramotnosti, základy hudební klasiky mu dovolují vykročit do světa, který ho láká, a na který nakonec bude rád vzpomínat

Milá paní učitelko,

píši Vám z divného světa. Kdysi jsme ho vídali v televizi, dnes jsme součásti jeho moci. Oslovuji Vás, milá paní učitelko, je to slušné a zdvořilé, a zároveň trochu nemístné. Je to jen jakási vzpomínka na dobu minulou. Na dobu před válkou. Tehdy bylo vše jiné. Mnoho jsem toho nevěděl a vědět nepotřeboval. Jistota visela na každém kroku. Na cestě k obědu i volbě povolání. Byl to bezstarostný a vlastně i bezbřehý čas. Snadno jsem pochopil, že stačí přijmout několik jednoduchých pravidel. Chodit do školy, trochu vás poslouchat a zbytek už byla zábava. Říkali jsme tomu pohoda. I v písničkách se zpívalo: pohoda, klídek, tabáček. Tak to asi bylo.

Nesrovnatelné s dnešní dobou. Nesmyslné, tehdy jako dnes. Trochu těžko se mi to píše, protože pořád k Vám cítím vztah učitelka - žák. Zároveň ve mě pláče tíha dnešních dní za které můžete stejně vy, jako já. Nevarovala jste mě a nepřipravila na to, co se může stát. Je to ještě horší. Vy jste mi zakazovala připravit se na budoucí dny a já proti tomu nic neudělal. Vím, že to není jen Vaše vina. Takových jako vy byly plné školy, plné instituce. Když o tom tak přemýšlím, byla to spíš vaše vina než moje. Byla to spíš vina učitelů a jejich systému než nás dětí. Vždyť my jsme se chtěli učit, byli jsme zvědaví. Měli jsme ohromnou touhu žít. Kolik z nás se neustále ptalo, vyzvídalo. Přitom jsme byli jak jen jakási další cihla ve zdi nějaké stavby. Místo odpovědí jsme dostávali upozornění “teď ne, až potom, teď to sem nepatří”. Nakonec jsme se přestali ptát. Odpadávali jsme stejně, jako dnes na bitevním poli. Přihlásíš se dobrovolně? Na smrt? Ne. Učili jsme se čekat, nerušit, nevyčnívat, nebojovat. Svým chováním jste v nás pěstovali pasivitu a slovy nás vybízeli k aktivitě. Zvědavost a touha byla na obtíž. Rušila váš monolog. Mluvila jste o tečce a čárce, měkkém a tvrdém i, ale porozumění smyslu vět, smyslu napsaného jsme byli vzdalováni. Kdysi se říkalo: Bůh Vám odpusť.

Kdo vám má dnes odpustit? Pěstovala jste v nás iluzi, že svět se nemění, že to co bylo, se v nás nepropujuje, a to co bude, je nepochopitelné a nepředstavitelné. Kolikrát jsme ve škole slyšeli slovo “válka”. Znělo tak neurčitě, ba možná sladce. Vaše rty, výraz vašich očí, jako když hodná máma povídá dětem pohádku na dobrou noc. Drak byl zabit, vojsko zvítězilo. Všechno dobře končí a můžete jít klidně spát. Ne vždy jsem rozuměl vašim slovům, ale když jste mluvila o padlých hrdinech, měl jsem dojem, že mluvíte o krásných, voňavých mužích, téměř milencích, kteří se zasněným výrazem padají k zemi, aby se blaženě rozplynuli ve velkolepých příbězích. Někdy, ale jen málokdy, jako když jste se zmínila o vypálení Lidic, byla z Vás cítit hořkost a odhodlanost napravit křivdy. A já teď vidím takových Lidic desítky. Jejich jména se mi míhají a potřebuji se soustředit, abych si je vybavil. Koušu se přitom do rtů, a přestanu, když zjistím, že nejsem ve škole. Je to jedno, všechny jsou srovnány se zemí, s lidmi i bez lidí, sem tam běhá pes a neví kam jít. Nepotřebuji zastavit křivdu jednotlivých domů, je jich moc, ale tu velkou křivdu, válku, tu příčinu všeho dalšího, zastavit chci.

Paní učitelko, cítím, že zítra už tu nebudu. Nevstoupím do velkolepého příběhu vašich padlých hrdinů. Umřu v bolestech a nebudu rozumět ničemu kolem sebe. Najdou mě zohaveného s plnými kalhoty, stejně jako ostatní kolem mě.

Nevěděl jsem, co je válka. Nevěděl jsem, jak se umírá, ani jak pomalu zardousit cizí život, abych mohl přežít. Nebyl jsem připraven na život a tak nebudu připraven ani na umírání. Nedovolila jste mi žít jako budoucí muž, a tak jsem se nenaučil zachránit svůj život, ani ten váš.

Navždy váš žák, Oliver Pokorný.

Autor: Jiří Štágl | pondělí 1.4.2019 14:01 | karma článku: 10.82 | přečteno: 383x

Další články blogera

Jiří Štágl

Kdo si s námi hraje?

Jednoduchá odpověď je, že každý, kdo má moc. Někdo opatrně, jiný neurvale. Někdo, jen tak pro zábavu, jako kočka s myší,

3.12.2020 v 17:47 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 404 | Diskuse

Jiří Štágl

Pomoc proti koranaviru

Jak se chránit proti onemocnění koronavirem, a jak pomoci ostatním, jsme se učili již na základní škole. Děláme to dodnes, ministry nevyjímaje.

27.11.2020 v 8:04 | Karma článku: 12.44 | Přečteno: 414 | Diskuse

Jiří Štágl

Fakta o koronaviru

Jsem obyčejným mužem naší země, nejsem vědcem a nejsem politikem s přístupem k utajovaným zprávám. Mé postřehy vychází jen z takzvaného obyčejného selského rozumu - a přináší mi klid.

20.9.2020 v 7:38 | Karma článku: 25.72 | Přečteno: 969 | Diskuse

Jiří Štágl

Manžel masturbuje

František mi přišel sdělit, že je prasák. Požádala ho o to jeho manželka, a tak mi to přišel říct. Napili jsme se vína, více jsme k tomu v danou chvíli neřekli.

19.8.2020 v 7:57 | Karma článku: 23.60 | Přečteno: 1213 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Vladimír Rýdl

Opouštím Tě po 33 letech, promiň ...

Seznámili jsme se v roce 1987. Když jsem jí poprvé viděl byl jsem úplně vyřízenej. Nádherně voněla, bylo to něco neobyčejného, já na ni zíral s otevřenou pusou. Teď ji opouštím...

24.1.2021 v 18:56 | Karma článku: 16.75 | Přečteno: 694 | Diskuse

Stanislava Ševčíková

Monty Python vtip zabiják po česku aneb jak na soudržný totalitní stát? aneb "Sousedé"

V minulých dílech jsem hledala námět na sci-fi na cesty, jak se zbavit jen tak z legrace nějakého člověka "bez důkazů". Ono ale může takové konání nekonáním podporovat soudržnost skupiny. a dokonce vytvořit totalitní stát.

20.1.2021 v 13:32 | Karma článku: 6.09 | Přečteno: 373 | Diskuse

Leona Hejduková

Naměkko

Jsou dny, kdy nemůžete vstát, všechno je těžké-fyzicky a psychika na bodě mrazu. Pod nulou. Pod mořem. Pod psa.

12.1.2021 v 20:45 | Karma článku: 7.84 | Přečteno: 208 | Diskuse

Stanislava Ševčíková

Monty Python vtip zabiják po česku... aneb nejhorší je zemřít vyděšením II.

Pokouším se sepsat nápady na sci-fi film. V dnešním díle půjde o strukturu organizace Dark side a o její soudržnost. Jak jsme již uvedli, hlavní hodnotou v organizaci je loyalita. Jak jí dosáhnout?

21.12.2020 v 9:26 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 333 | Diskuse

Stanislava Ševčíková

Monty Python vtip zabiják po česku... aneb nejhorší je zemřít vyděšením I.

V následujícím textu si hraji s fantazií a nabízím podněty pro sci-fi film. Uvádím nápady, jak zabít člověka, aniž by se to dalo dokázat (cílené pronásledování ošetřené u kontrolních orgánů) + A buddhističtí mniši budou vraždit?

19.12.2020 v 7:21 | Karma článku: 4.60 | Přečteno: 290 | Diskuse
Počet článků 42 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 711

Majitel malé ekofarmy, učitel, občan, také poutník životem, který si uvědomuje, že není podstatné co máme, ale co dobrého pro sebe a pro druhé uděláme. Přičemž dobro pro mě není tak relativní, jak se může v našem světě někdy zdát - kdy všichni děláme věci jen s dobrými záměry - a přitom ti druzí to tak často nevidí. Studoval jsem na VPA KG, FTVS UK, FF UK, TU Liberec, byl jsem Živnostníkem roku, Makro dobrým podnikatelem, získal ocenění od Business Leaders Forum, ale také jsem byl bezdomovcem, člověkem označeným za domácího násilníka. Těžko mě někdo označí za člověka nudy, člověka bez tváře a páteře. Prostě se s těmi nejlepšími záměry snažím konat pro sobe i druhé věci dobré, nerelativní: šířit vědomí a svědomí. Meditací, psaním, konáním. 

Více informací na webu ekosad.cz

Najdete na iDNES.cz