Jo, je to skoro příběh ten váš blog. Dobrý. Většina blogů je o ničem, lidi jsou v průměru děsně nudní a neumí se zaměřit na něco, co druzí llidé nevědí, nebo na to nejsou sousttředění, prostě píšou o blbostech, o kterých si jejcih ego myslí, že je to skvělé, protože je to jejich.... Váš blog je o trochu lepší. Taky jsem bydlel v paneláku - nejprve od 12 do 27, pak asi rok v pozdějším věku. Bydlel jsem dokonce i ve sklepě v bytovce, kde moje obydlí byla kancelář a kolem kotce sklepů. Panelák v Modřanech potvrzoval existenciální moudro "PEKLO, TO JSOU TI DRUZÍ". Když chcete druhým co nejvíce sebrat, seberte jim zdi. Na vojně to bylo taky hustý - ale dalo se to přežít, člověk snil, že jednou bude sám ve svém bytě. Když byl na vojně delší dobu, tak asi rok a půl, svým způsobem se zbláznil, přestal vnímat, že je venku nějaký jiný svět, a bylo to jako taková halucince, zelená....

Děkuji, Jirko, Vaše reakce je milá, aspoň vím, kdo to čte. Píši jen o věcech, které jsem prožil, či spíše prožívám a čistím si tak svou hlavu. Když jsem byl mladší a nejvíc pak na vojně, tak jsem psal do šuplíku a nedával to nikdy nikomu číst. Myslím, že jsem neuměl psát, a stále dělám mnoho chyb, ale tohle je jednoduché a emocionálně trochu lepší než psaní do šuplíku. Děkuji. Nechť se Vám daří.